1 A Kardiopulmonální a kardiovaskulární systém

1.1 1. KF u pacienta s bronchopneumonií
Bronchopneumonie – je zánětlivé onemocnění plic, nejčastěji způsobené bakteriemi. Oproti běžné pneumonii, čili zápalu plic, probíhá zpočátku podobně jako chřipka nebo jiná běžná infekce dýchacích cest. Projevuje se únavou, malátností či bolestmi svalstva. Poté však náhle vzniká vysoká teplota, vykašlávání hlenu, někdy s příměsí krve, a celková vysílenost.

Dělení bronchopneumonií:

1. Nozokomiální bronchopneumonie – infekce získaná pobytem v nemocnici či jiném zdravotnickém zařízení. Zdrojem infekce je zdravotnický personál, ostatní pacienti nebo přístroje. Vyskytují se zde bakterie, které se přizpůsobily podmínkám a jsou odolné vůči dezinfekci i antibiotikům.
2. Komunitní bronchopneumonie – infekce získaná mimo zdravotnické zařízení. Zdrojem infekce je běžný kontakt s lidmi a předměty.

Příznaky bronchopneumonie – zpočátku probíhají jako běžný zánět dýchacích cest, který je provázen obvyklými příznaky (únava, zvýšená teplota, bolest svalstva či vysílenost). Jakmile dojde k napadení plicní tkáně a rozvoji bronchopneumonie, objevuje se vysoká horečka s třesavkou, vysílenost, bolest hlavy a nevolnost. Postupně se rozvíjí kašel, vykašlávání hlenu, dušnost a bolest na hrudi.

Fyzioterapie – Program plicní rehabilitace zahrnuje vytrvalostní a silový sportovní trénink, dechová cvičení a techniky
(včetně techniky bráničního dýchání, techniky kašle, poklepávání, posturální drenáže),
– technika správného dýchání (rytmus, frekvence, hloubka, dýchání nosem – regulace teploty a vlhkosti nosní sliznicí),
– technika používání peak-flowmetru, používání kyslíku, psychická podpora, techniky zvládání stresu,
kontrola panické reakce při dušnosti, zvládání deprese nebo úzkostných stavů.

Tréninkový a rehabilitační program
– Pravidelná plicní rehabilitace, vytrvalostní aerobní a silová fyzická aktivita, při které se používají velké svalové skupiny (chůze, běh nebo plavání) vede k adaptacím, které zvyšují cvičební kapacitu, délku cvičení, sílu zejména dechových svalů, redukují vnímání dušnosti a pozitivně ovlivňují i psychické funkce.
– Pravidelné sportování a rehabilitace jsou základním způsobem návratu kondice a zlepšení kvality života i u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí.
– Sportovní trénink má však obecně pozitivní adaptační účinky v oblasti tolerance fyzické zátěže i při závažnějších respiračních stavech (cyklistika, chůze na běžícím pásu, posilování).
– Sportovní trénink a plicní rehabilitace působí na adaptační funkci plic spíše sekundárně a nenahrazují medikamentózní léčbu. Trénink po některých plicních onemocněních je možné zahájit nejdříve 7 dní po úplném odeznění všech příznaků a symptomů, odchylek v laboratorních a přístrojových vyšetřeních.
– Před individuálním předepsáním pohybové aktivity, cvičebního a rehabilitačního programu a samotným zahájením sportování je nutné podrobné pneumologické vyšetření (klinické, laboratorní, funkční), případně alergologicko-imunologické.
– Jízda na stacionárním kole (15 minut několikrát týdně).

Sporty relativně hůře tolerované pacienty s respiračními onemocněními (zejména dlouhotrvající aktivity s vysokou minutovou ventilací a/nebo spojené se studeným a/nebo suchým vzduchem):
– dlouhé jízdy na kole, běhy na dlouhé tratě, běžecké lyžování na dlouhé tratě, lední hokej, basketbal, fotbal,
– rychlobruslení, horolezectví a vysokohorská turistika, sportovní potápění.

Sporty relativně dobře tolerované pacienty:
– plavání, běh, jogging, chůze a rychlá chůze,
– chůze do schodů, jízda na kole, chůze na běžícím pásu, turistika, tenis, sjezdové lyžování, volejbal,
krátké tratě běhu, squash, golf, gymnastika,
– posilování, kanoistika, veslování, krasobruslení a lední hokej ve venkovním prostředí, cvičení s ručním ergometrem.

Lepší celkový léčebný efekt pro pacienty mají
– tzv. převážně aerobní aktivity (déle trvající cyklický pohyb). Při cyklických pohybových aktivitách se optimálně zatěžují a rozvíjejí i dechové svaly, zvyšuje se jejich síla a nacvičuje se správný stereotyp dýchání.

Specifický efekt pravidelného rekreačního sportování u pacientů:
– rostoucí schopnost tolerovat určitý stupeň dušnosti bez pocitu úzkosti,
– možná redukce reaktivity dýchacích cest a potřeby frekvence, počtu nebo dávky užívaných léků,
– svalová únava u trénovaného, pravidelně sportujícího pacienta bývá méně výrazná, pacient lépe zvládne například i astmatický záchvat, zlepšuje se otužilost a nespecifická obranyschopnost.
Pravidla pro vlastní tréninkový program.

1.2 2. Komplexní fyzioterapie u pacienta s chronickou obstrukční plicní nemocí

Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je nejčastějším chronickým plicním onemocněním a je charakterizována omezeným průtokem vzduchu průduškami. Jedná se o progresivní onemocnění, kdy se obstrukce zhoršuje a dochází k zánětům jako odpovědi na vdechování škodlivých částic a plynů. Mezi příznaky patří kašel, expektorace (vykašlávání) sputa a námahová dušnost (dyspnoe). Má čtyři stádia: lehké, střední, těžké a velmi těžké. Hlavním rizikovým faktorem je kouření cigaret.

Léčba je zaměřena na zlepšení tolerance fyzické zátěže. Podávají se bronchodilatancia a kortikosteroidy.
Pacienti se často vyhýbají pohybu ze strachu z dušnosti. Poté trpí bolestmi svalů – pravděpodobně následkem nedostatku pohybové aktivity, čímž vzniká chronická inaktivita.

Rehabilitace:

• Zvyšování adaptace na fyzickou zátěž – musí být prováděna dlouhodobě
• Různé formy dechové gymnastiky
• Zvyšování adaptace na fyzickou zátěž – chůze, odporový trénink (dolní končetiny, břišní svaly apod.)

Kontraindikace pohybové léčby:

• Dekompensované cor pulmonale (hypertrofie pravé komory v důsledku plicního onemocnění)
• Výrazné přetížení pravého srdce
• Těžká bronchální astma
• Zátěžová hypoxemie
• Výrazné poruchy rytmu
• Jiná závažná onemocnění, která brání provádění pohybové aktivity

1.3 3. Komplexní fyzioterapie u pacienta s astmatem

Bronchiální astma – porucha přirozené imunity, neúčelná obranná reakce organismu, vyjádřená nepřiměřenou odpovědí na antigenní podněty; genetická porucha.

Klinické projevy:
Jedná se o stavy výdechové dušnosti s typickým pískavým dýcháním, pacient nemůže vydechnout, dochází k přechodné obstrukci dýchacích cest.

Rehabilitace a role pohybové léčby:
U dětí se využívá dechová gymnastika, pokud chceme ovlivnit přetrvávající deformity hrudníku a posílit svalstvo. Významnější je však posílení celkové zdatnosti postiženého.
Bezprostřední příčinou je snížená pohybová aktivita, nadměrná ochrana a šetření dítěte před tělesnou námahou, což vede k nucenému sedavému způsobu života. Doporučuje se zvýšení výkonnosti prostřednictvím plavání a zlepšení VO₂ max.

Plavání a zvýšený sportovní trénink snižují množství potřebných léků a dobu strávenou v nemocnici.
Účinnost pohybové terapie výrazně posiluje současný pobyt v klimaticky příznivém prostředí. Doporučuje se horské prostředí středních až vyšších nadmořských výšek – tím se snižuje potřeba medikace.

Velmi vhodné jsou všechny zimní sporty, vodní sporty, jízda na kole a turistika.

Rehabilitace je nepostradatelnou součástí komplexní léčby onemocnění hrudníku. Zavedení dechové gymnastiky si vyžaduje aktivní spolupráci s odborným lékařem a fyzioterapeutem. Pravidelné cvičení snižuje počet astmatických záchvatů, spotřebu léků a zlepšuje fyzický i psychický stav pacienta.

Pomocí dechové gymnastiky posilujete své dýchací svaly a nacvičujete brániční dýchání, které je velmi důležité během astmatického záchvatu.
Dýchání je jinak mělké, dýchací svaly se snadno unaví.

Mezi jednotlivými cvičeními je třeba relaxovat – to znamená uvolnit celé tělo i mysl. Během cvičení vždy vdechujte i vydechujte nosem!

1.4 Komplexní fyzioterapie u pacienta s ischemickou chorobou srdeční

Ischemická choroba srdeční (ICHS) je nejčastější příčinou úmrtí, u osob nad 65 let způsobuje 82 % úmrtí.
Vzniká v důsledku patologických změn na věnčitých (koronárních) tepnách, které omezují nebo přerušují přívod krve a kyslíku do srdce.
Nejčastější příčinou je ateroskleróza a hlavním příznakem je bolest na hrudi – stenokardie, která je tlaková, svíravá a pálivá, lokalizovaná uprostřed hrudníku.

Ischémie – nedokrevnost; vzniká tehdy, pokud je potřeba kyslíku ve srdečním svalu větší, než je schopnost krevního zásobení tuto potřebu pokrýt. Tato schopnost je snížena při onemocnění koronárních tepen, nejčastěji kvůli ateroskleróze.

Ischémie může také vzniknout v důsledku:

• poklesu krevního tlaku
• zvýšeného metabolismu
• nebo snížení transportní kapacity krve pro kyslík

Rizikové faktory ICHS:

• Neovlivnitelné: věk, genetika, pohlaví
• Ovlivnitelné: cholesterol, kouření, diabetes mellitus, obezita, fyzická neaktivita, stres

ICHS se dělí na chronické formy a akutní koronární syndromy. Mezi chronické patří např. stabilní angina pectoris a angina s normálními koronárními tepnami.

VYŠETŘENÍ FYZIOTERAPEUTEM

Základní vyšetření provádí kardiolog, který určí léčbu včetně fyzioterapie. Fyzioterapeut provádí objektivní i subjektivní vyšetření:

Objektivní vyšetření:

• Orientace pacienta (osoba, místo, čas), nálada, spolupráce, řeč a její rytmus
• Typ dýchání – břišní/hrudní
• Tepová frekvence: neměří se ve stoje; normální v klidu je 72/min, pod 60 = bradykardie, nad 90 = tachykardie
• Dýchací frekvence: normální je 14–16/min; nad 24 = tachypnoe, pod 12 = bradypnoe
• Krevní tlak: v leže/sedě (systolický/diastolický), norma 110–160 / 60–90
• Vitální kapacita plic: měří se spirometrem ve stoje/sedě (nikdy vleže), dvakrát za sebou – zaznamená se vyšší hodnota, norma cca 4800 ml
• Pohledem: barva pokožky (růžová, bledá, žlutá, fialová), defekty – proleženiny, bércové vředy, jizvy, varixy
• Vyšetření hybnosti a svalové síly: orientačně (především ramenní, kyčelní klouby, trup), svalová síla
• Přítomnost otoků: typicky kolem kotníků nebo pasu (zejména u imobilních pacientů)

Subjektivní údaje:

• Bolest na hrudi (stenokardie): lokalizace, charakter (tlaková, bodavá, pálivá), důležité sledovat i během cvičení
• Dušnost: v klidu, při pohybu, po pohybu
• Palpitace: silné bušení, třepotání
• Vyšetření chůze a stoje: stabilita, rytmus, délka kroku, došlap, použití pomůcek, bolest, únava, dušnost
• Pohybové stereotypy: extenze HK, abdukce, flexe trupu, flexe hlavy, abdukce v rameni
• Zkrácené svaly: měření goniometrem
• Anamnéza: celková, rodinná, medikace, sport, výsledky EKG, ergometru, zátěžové testy

Tréninková tepová frekvence:

• Z klidové a zátěžové TF se vypočte cílová tréninková TF:
  (TF_zátěžová – TF_klidová) × 0,6 + TF_klidová

Fyzioterapie:

Po přijetí na interní oddělení se dodržuje 12–24h klidový režim, během něhož pacient samostatně jí a vykonává hygienu. Po doporučení lékařem začíná fyzioterapeut cvičení a sleduje SF, TK, bolest, dušnost a námahu.

Fáze cvičení:

1. Základní cviky: na lůžku (HK, DK), v sedě, vertikalizace
2. 3. den: chůze po oddělení, trénink chůze po schodech
3. Cévní gymnastika: začíná od malých částí těla, zaměřená hlavně na DK a LHK
4. Dechová gymnastika: správné dýchání v klidu i při zátěži
5. Aktivní cvičení: na posteli, v sedě, ve stoje s pomůckami
6. Chůze: po chodbě, do tělocvičny, po schodech
7. Stacionární kolo, plavání

Příklad cvičební jednotky:

• Změřit TK a TF
• Chůze v tělocvičně – po špičkách, patách, vpřed, vzad, do stran
• Uvolňovací cviky:
• Sed na židli – upažit s nádechem, vzpažit s výdechem, uvolnit s výdechem
• Kroužení rameny vzad (nádech), vpřed (výdech)
• Z upažení do vzpažení – nádech, zpět s výdechem
• Kontrola TK a TF
• Stoj spojný – předpažení, flexe loktů, opakování s dýcháním
• Stoj rozkročný – vzpažení trojdobově, zpět, dýchání
• Úklony vpravo a vlevo
• Sed na židli – zvedání dolních končetin s přitahováním
• Kroužení pažemi v ramenních kloubech
• Házení míčem vzhůru v sedě
• Přešlapování z paty na špičku
• Úklony hlavy do stran
• Vydýchání ve stoje, sedě, vleže